Bioimpedance – má vůbec význam?

Bioimpedance, co to vlasně je? Každý, kdo se zabývá o zdravý životní styl, hlídá si svoji hmotnost nebo sportuje, se určitě setkal i s nějakým přístrojem, který stanoví množství tělesného tuku. Pokud pominu kaliper, tak se přístroje mohly vizuálně lišit – buď se jednalo o malé přístroje, které odnesete v tašce, nebo se jednalo o velký přístroj, který byste asi přenášet nechtěli. Je to ale jediný rozdíl? Nebo všechny přístroje měří stejně?

Bioimpedance (Bioelectrical impedance analysis – BIA) je běžně používanou metodou pro stanovení tělesné kompozice. Základním principem je použití stanovení tělesného odporu – proud prochází tělem, zejména svaly (konkrétně FFM – fat free mass – beztuková hmota). Na základě tohoto odporu je stanoveno množství FFM a TBW (celková tělesná voda – total body water) a z hmotnosti dopočteno množství tukové tkáně (BFM – body fat mass).

Aby situace nebyla tak jednoduchá, existuje i rozdíl ve způsobu průchodu proudu tkáněmi v závislosti na jeho frekvenci. Nižší frekvence (50 kHz a méně) projdou po buněčné membráně a vyšší (200 kHz a více) zase skrze buňku. Přístroj tak může určit i obsah intra a extra celulární tekutiny/vody (paramentry ICW a ECW – intra/extra cellular water). Jednodušší přístroje mají pouze jednu frekvenci, a tak je rozsah měřených veličin mnohem nižší než přístroje s několika frekvencemi.

Další komplikací je použití segmentového modelu – tělo lze brát jako jeden segment, ale přesnější je jeho rozdělení na 5 segmentů (2 ruce, 2 nohy a trup) – délky jednotlivých kompartmentů jsou stanoveny na základě antropometrických údajů (hmotnost, výška, pohlaví). Proto nejlepší přístroje používají všeho uvedeného – multi-frekvenční technologii (více frekvencí a větší počet měření zvyšují přesnost) a 5 segmentové měření. V domácích podmínkách takovýto přístroj pravděpodobně nenajdete, protože cena je velmi vysoká, u top modelů až několik set tisíc. Přístroje měřící jednotlivé segmenty pomocí více frekvencí lze řadit do kategorie DSM-BIA.

Každá metoda má svoje limity. Pro přesné určení složení se jako referenční metoda dá považovat DEXA a CT  (Dual-energy X-ray absorptiometry a výpočetní tomografie). Obě metody jsou ale drahé, časově náročné a pro běžné použití tedy nevhodné. Někteří výrobci je používají jako referenční pro kalibraci svých přístrojů a ověření matematických modelů. MF-BIA je považována za dobře použitelnou v rozmezí BMI 18 do 34 kg/m2.

Studie z roku 2011 publikovaná společností Clinical Nutrition porovnávala přesnost DSM-BIA (InBody 720) proti DXA se 484 účastníky středního věku. Studie zjistila, že přístroj InBody měl 99% korelaci s DXA při měření beztukové hmoty (lean mass) u normální populace a populace s nadváhou. Závěr studie je, že DSM-BIA je validním nástrojem ve srovnání s DEXA pro hodnocení složení celého těla a měření segmentové beztukové hmoty u populace středního věku.“

Na trhu je celá řada přístrojů. Používají různé technologie, různé počty frekvencí a různé formy výstupu. Pro domácí použití dostačuje jednodušší přístroj, klidně pouze s jednou frekvencí. Měl by i tak obsahovat elektrody na ruce i nohy (tedy ve výsledku 8 elektrod – pro každou končetinu dvě). S takovýmto přístrojem lze dobře sledovat hmotnost a i procento tuku, přesnost bude nižší než u přístrojů profesionálních. Představiteli této kategorie je např Tanita BC-601 nebo Tanita BC-545.
Pro profesionální použití je potřeba sáhnout k přístrojům využívající více frekvencí. Některé z těchto přístrojů se kalibrují sami při každém spuštění, více frekvencí a odpovídající matematický model zajistí široké spektrum výsledků – sledovat tak můžete i densitu kostní tkáně (orientační číslo), poměry mezi ECW a ICW (tedy sledovat otoky a případně i záněty), a zajímavým číslem je i množství viscerálního tuku udávaného v cm2. Z možných firem tak můžeme jmenovat Bodystat, Jawon a nebo téměř zlatý standard InBody (přístroje InBody mají velmi povedený grafický výstup).
A pokud chcete totální TOP, můžete si vybrat přístroje InBody 770 nebo Tanita MC-980.