BMI – vhodný nástroj nebo zavádějící hodnota?

BMI – vhodný nástroj nebo zavádějící hodnota?

Antropometrie je systém měření a pozorování lidského těla a jeho částí. Popisuje lidské tělo na základě jeho parametrů, zahrnuje systematické měření fyzikálních vlastností lidského těla, především rozměrových deskriptorů velikosti a tvaru těla. Hraje důležitou roli v průmyslovém designu, architektuře, optimalizaci produktů. Pravidelnou aktualizaci antropometrických dat vyžaduje sledování životního stylu a stavu výživy, kde hodnotíme i změny tělesných rozměrů.

BMI – body mass index. Jednoduchý údaj, který na jednu stranu usnadňuje informaci o proporcích těla, na stranu druhou může být docela zavádějící. Proč je tomu tak a proč, pokud je údaj takto nepřesný, se stále užívá?

Odpověď je jednoduchá – jedná se o velmi jednoduše stanovitelnou hodnotu. Vzorec pro výpočet je následující:

BMI = tělesná váha (kg) / tělesná výška na druhou (m)

Proto se používá v takovém rozsahu. Jaké je ale jeho reálné využití?

BMI se hodí pro obecné stanovení na úrovni obyvatelstva. Nemusí vždy fungovat na jedince. Proč? Existují dva případy, kdy nefunguje a vyhodnocení dle body mass indexu je chybné:

1. Sportovci

U sportovců se většinou setkáváme s vyšší hodnotou FFM (fat free mass) – mají tedy více svaloviny. Svalovina přispívá k vyšší hmotnosti. A hmotnost v kombinaci s výškou je jediným parametrem pro výpočet. Proto se u sportovců setkáváme s vyšším BMI (více než 25) a pokud bychom hodnotili pouze podle BMI, výsledkem by byla nadváha.

1. Méně aktivní lidé

U nesportující populace může nastat situace, kdy mají v pořádku BMI, ale složením těla bychom je mohli charakterizovat jako lidi s nadváhou, nebo až obezitou. Důvodem je to, že organismus nesportujících může mít málo FFM a naopak vysokou hodnotu FM (fat mass – tuková tkáň).

Proto je pro individuální posouzení jedince nutné znát jeho PBF (procento tělesného tuku) – BMI nevyjadřuje skutečné složení těla, tak, jak jej umí vyhodnotit jiné metody. Nerozlišuje mezi FM a FFM, ale i přes svoje nedostatky zatím zůstává nástrojem pro určení diagnózy obezity,
ačkoliv může mít nízkou citlivost.

Jednotný konsenzus v určení diagnózy obezity podle procentuálního zastoupení tukové tkáně v organismu zatím chybí, obecně lze říci, že odborníci vidí tuto hodnotu kolem 25 % u mužů a 30–35 % u žen.

Accuracy of body mass index in diagnosing obesity in adult population (2008):

Účastníci studie: 13601 respondentů, věk 20–79,9, 49 % mužů

Specifita a senzitivita BMI ≥30 pro určení obezity:

Specifita testu 95 % v tomto případě znamená, že 5 % respondentů mělo BMI ≥30, ale procentuální zastoupení tuku pod 25 % (byli falešně pozitivní). Pravděpodobně se tedy se jednalo o jedince s nadprůměrnou muskulaturou – viz výše.

Senzitiva testu 36 % v tomto případě znamená, že 36 % mužů mělo BMI ≥30 a též mělo tuku nad 25 %, 64 % mělo BMI ≤30, ale nad 25 % tuku (byli falešně negativní). Nízká hodnota BMI byla ovlivněna nízkým podílem FFM a vysokým podílem FM – viz výše.

Body mass index je jednoduchým, snadno použitelným nástrojem pro stanovení stavu obyvatelstva nebo větších skupin lidí. Pro posouzení stavu konkrétního jedince není přesným nástrojem, jedná se o orientační hodnotu. Vhodnějšími veličinami je PBF, případně ABSI, které lépe posuzují stav organismu (PBF asi nejlépe). I když stále neexistuje jednotný konsenzus v určení diagnózy obezity podle procentuálního zastoupení tukové tkáně v organismu, obecně lze říci, že odborníci vidí tuto hodnotu kolem 25 % a více u mužů a 30–35 % a více u žen.