Abdominální obezita jako riziko pro srdeční onemocnění

Rozdíly mezi BMI a procentem tuku jsme už dříve řešili, nedávno se však objevila další studie, která zkoumala vztah mezi BMI a zdravím. Každému je asi jasné, že obezita je spojena s řadou přidružených onemocnění. Jak se ale ukazuje, možná bychom se měli více zaměřit na procento tukové tkáně, než na definici nadváhy a obezity pomocí BMI.

I když je v současnosti BMI nejpoužívanějším parametrem, v řadě případů příliš zjednodušuje hodnocení složení těla a zařazení podle BMI pak nemusí vystihovat skutečnost. Určitým zlepšením je hodnota ABSI, která do výpočtu kromě výšky a hmotnosti zavádí také obvod pasu.

Problémy s BMI jsou známé, dokonce existují i zavedené výrazy, které na tuto situaci poukazují. Od 80. let minulého století zaveden termín Metabolically obese normal weight (MONW) a v roce 2006 také mladší pojem Normal weight obesity (NWO):

• MONW – zkratka vyjadřující stav, kdy tělesná hmotnost je podle BMI v normě. Ale z důvodu zvýšeného procentuálního zastoupení tukové tkáně nebo zvýšeného množství viscerálního tuku jsou patrné různé patologie (metabolický syndrom, DM II. Typu, hypertenze, zvýšené KVN riziko).
• NWO – zkratka vyjadřující stav, kdy tělesná hmotnost je podle BMI v normě, ale procentuální zastoupení tukové tkáně je takové, které je běžné u obézních jedinců .

Tito lidé mohou unikat pozornosti  v prevenci rozvoje metabolických komplikací a onemocnění hromadného výskytu.

Zjištění odpovídající uvedenému přinesla i nedávná studie (Powell-Wiley (2021)) zveřejněná v rámci American Heart Association. Výzkum se zabýval tím, jak obezita ovlivňuje diagnostiku, léčbu a výsledky onemocnění srdce a cév, srdečního selhání a arytmie.

Zásadním parametrem je podle studie abdominální obezita. Ukládání viscerálního tuku má závažné metabolické dopady. Příklady: zvýšené riziko srdečně-cévních onemocnění, mozkové příhody, poruch metabolismu tuků a cholesterolu vysoký krevní tlak, cukrovka 2. typu a metabolický syndrom.

Množství viscerálního tuku (VAT – Visceral adipose tissue) se běžně usuzuje podle obvodu pasu, poměru obvodu pasu k výšce (s přihlédnutím k velikosti těla) nebo poměru mezi pasem a kyčlí, který předpovídá kardiovaskulární mortalitu nezávisle na BMI.

Odborníci zapojení do této studie doporučují, aby se při pravidelných návštěvách lékaře v rámci zdravotní péče kromě BMI provádělo i měření obvodu pasu. Proč? Protože vysoký obvod pasu nebo nevhodný poměr pasu k boku, dokonce i u jedinců se zdravou normální hmotností, by mohl znamenat zvýšené riziko srdečních onemocnění. Abdominální obezita je také spojena s hromaděním tuku v okolí jater, což často vede k nealkoholickému tukovému onemocnění jater. Tp zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění.

„Studie, které zkoumaly vztah mezi břišním tukem a kardiovaskulárními výsledky, potvrzují, že viscerální tuk představuje zjevné zdravotní riziko,“ uvedl Powell-Wiley.

Vztah mezi viscerálním tukem a rizikem je tak silný, že u lidí s nadváhou nebo obezitou na základě BMI může nízká hladina tukové tkáně kolem jejich střední části a orgánů stále naznačovat nižší riziko kardiovaskulárních onemocnění. Zdá se, že se tento koncept, označovaný jako „metabolicky zdravá obezita“, se liší v závislosti na rase / etnickém původu a pohlaví.

Celosvětově asi 3 miliardy lidí trpí nadváhou (BMI = 25 až 29,9 kg / m²) nebo trpí obezitou (BMI > 30 kg / m²). Obezita je komplexní onemocnění související s mnoha faktory, včetně biologických, psychologických, environmentálních a společenských aspektů. Všechny mohou přispívat k riziku obezity u člověka. Obezita je spojena s vyšším rizikem ischemické choroby srdeční a úmrtí na kardiovaskulární onemocnění a přispívá k mnoha kardiovaskulárním rizikovým faktorům a dalším zdravotním stavům, včetně dyslipidemie (vysoký cholesterol), cukrovky typu 2, vysokého krevního tlaku a poruch spánku.

Z mého pohledu je pro praxi nejvhodnější metoda měření pomocí BIA (bioelektrická impedanční analýza). Kvalitní profesionální přístroje jsou schopny s vysokou přesností určit nejen celkové procento tělesného tuku (percent body fat – PBF), ale i určit plochu viscerálního tuku v cm². BMI je určeno pouze pomocí výšky a hmotnosti. Organismus se ale z pohledu anatomického modelu skládá z z tkáně tukové, svalové a kosterní a dále je tvořeno vnitřními orgány a tkáněmi. Je nutné rozlišovat tukovou a beztukovou tkáň (FM a FFM – fat mass a fat free mass). Hodnocení z hlediska BMI na nadváhu a obezitu může být falešně pozitivní. Můžou to být jedinci s vyšším množstvím FFM, tak i falešně negativní (nízká hodnota FFM).

Změny životního stylu a následná ztráta hmotnosti zlepšují hladinu cukru v krvi, krevní tlak, hladinu triglyceridů a cholesterolu – soubor faktorů označovaných jako metabolický syndrom – a snižují zánět, zlepšují funkci krevních cév a léčí nealkoholické tukové onemocnění jater.

Studie dále zkoumala i různé dopady metod redukce hmotnosti na kardiovaskulární zdraví. Kromě kalorické restrikce byly zmíněny i postupy bariatrické chirurgie nebo farmaka. Ve studii jsem bohužel nenarazil na zmínku o LED nebo VLED (low energy diet, very low energy diet), které se prokazují jako velmi účinné při redukci tukové tkáně včetně VAT.

Co si tedy převzít do praxe? Neorientujte se pouze podle hmotnosti nebo BMI. I když neexistuje jednotný koncensus, procento tělesného tuku je vhodnější ukazatel. Zjišťovat by se také měla hodnota VAT – horní limit se uvádí 100cm², jako „zdravá“ norma rozsah 40-70 cm². Měření provádějte na profesionálním přístroji, pokud je hodnota PBF nebo VAT zvýšená (případně obě hodnoty), redukujte hmotnost.

A protože je často napadáno redukování hmotnosti s ohledem na jojo efekt (o kterém snad všichni výživáři vědí a provádějí patřičná opatření), dovolím si přidat následující: pro dlouhodobé udržení hmotnosti nestačí pouze samotná redukční fáze. Hmotnost je nutné stabilizovat a poté dlouhodobě udržet. Návrh stravování ve fázi redukce se významně liší jak složením, tak návrhovou energií od dlouhodobě udržitelného jídelníčku.

Rychlost redukce, pokud je provedena stabilizace a navržen standardní racionální, dlouhodobě udržitelný jídelníček (který je ale klientem dodržován), nemá vliv na jojo efekt. Pro nasazení LED (800 – 1500 kcal) jsou nutné určité znalosti, informace o zdravotním stavu klienta a v některých případech nutná spolupráce s lékařem včetně změny medikace. Některé zdravotní komplikace nasazení LED zcela vylučují. Proto, pokud máte pochybnosti, je rozumnou a poměrně bezpečnou hranicí návrhová hodnota BMR. Pokud znalosti máte a s lékaři spolupracujete, je možné použít LED. Hovorově tedy „jít pod bazál“. LED a VLED patří mezi nejefektivnější postupy pro redukci hmotnosti (Franz et al., 2007).